SW vývojáři z FSI a z FEKTu: S vývojem softwaru pro elektronové mikroskopy souvisí spousta fyziky, hodí se mít znalosti i z dalších oborů

V našem oddělení vývoje softwaru pracuje více než 200 lidí. Řada z nich přitom nemá vystudovanou “klasickou” IT školu, ale získali vzdělání na jiných fakultách a v jiných oborech. Dva takové vývojáře — konkrétně absolventy FSI a FEKT VUT — jsme se zeptali na jejich zkušenosti. V čem vidí výhody svého vzdělání? Museli se řadu věcí z programování doučit, nebo jim stačily znalosti ze školy? A co konkrétně je na SW vývoji v Thermo Fisheru baví? To vše se dozvíte v následujícím článku.

Mohli byste se nám krátce představit a říct, čím se v Thermo Fisheru zabýváte?

Kateřina Musilová : Pracuji v R&D, konkrétně v „SEMové“ skupině (Scanning Electron Microscope). Patřím do týmu Alignment, ve kterém máme za úkol pomocí softwaru seřizovat mikroskop.

Matěj Dolník: Já jsem také v R&D, působím v aplikační skupině, ve které se zabýváme automatizací přípravy vzorků (lamel) do našich TEMových mikroskopů (Transmission Electron Microscope).

Jaký obor a jakou VŠ jste vystudovali?

M: Já jsem vystudoval Fakultu strojní VUT, obor Matematické inženýrství. Tenhle obor je specifický tím, že v sobě kombinuje základy strojařiny, základy informatiky a velké množství matematiky. V současné době si pak dělám Ph.D. z aplikované matematiky na stejné fakultě.

K: Já jsem taky z VUT, mám vystudované biomedicínské inženýrství a bioinformatiku na FEKTu.

Máte tedy vzdělaní v trochu jiné oblasti, respektive nemáte vystudovaný čistě IT obor. Přitom se zabýváte vývojem SW. Jak jste se k programování dostali?

K: Já jsem se poprvé potkala s programováním na střední škole, kde jsem poznala Pascal a naučila se nějaké základy. Na vysoké škole jsme pak nejvíc pracovali s MatLabem.

M: U mě to bylo taky hlavně na vysoké škole. Náš obor se zabýval kromě jiného i image processingem, simulacemi v MatLabu a čas od času „klasickým“ programováním. S matikou obecně programování souvisí, čas od času je potřeba si něco napsat, ale většinou jde o algoritmizaci než o programování jako takové. Ale abych odpověděl na tvoji otázku. S programováním jsem se potkal už na škole, ale s opravdovým vývojem softwaru až tady v Thermo Fisheru.

K: Jo, s tím úplně souhlasím!

Absolventi vašich oborů pracují v Thermo Fisheru na nejrůznějších pozicích v rámci různých oddělení. Přemýšleli jste někdy, že byste se zabývali něčím jiným, nebo jste byli pevně rozhodnutí pro SW oblast?

K: Nebylo to úplně přímočaré. Mně se vždycky líbila medicína, zároveň se mi ale líbily i počítače. Proto jsem se také rozhodla pro studium biomedicíny. Postupně ale IT oblast převážila, když jsem nastupovala na inženýra, tak jsem si byla jistá, že chci pracovat v oblasti SW. Snažila jsem se tedy doučit i nějaké další programovací jazyky, které by mohl budoucí zaměstnavatel ocenit. Diplomku jsem psala v C++, na které jsme měli jeden semestr, což není moc. Když jsem nastupovala do Thermo Fisheru, taky bylo požadavkem právě C++, nicméně můj manažer se mě zeptal, jestli by mi nevadilo se přeučit na C#. Ten jsem neznala vůbec. Firma mi ale zařídila kurz, kde jsem se ho doučila. Za to u mě mají palec nahoru 😊.

M: Je pravda, že absolventi matematického inženýrství u nás pracují snad všude. Matematici pracují jako systémoví inženýři, SW vývojáři nebo aplikační specialisté. Ona matika slouží jako takový „šperhák“, univerzální klíč, který otevírá dveře k nejrůznějším disciplínám. Co se týče mé cesty k programování — já jsem měl na střední škole kupu zájmů, ale vůbec jsem netušil, co chci dělat. Takže jsem si zvolil cestu za pivem a šel do Brna (pozn. redakce: Matějovy odpovědi jsou napsané česky, ale věřte, že je to brat zo Slovenska). Bylo to totiž nejbližší místo, kde se čepuje normální pivo. Nejdřív jsem studoval strojní inženýrství, ale to mě zklamalo. Na FSI jsem ale objevil obor Matematické inženýrství, který mi přesně vyhovoval. No a skrz tenhle obor jsem se dostal k programování. Čistou matematiku jsem ale ještě neopustil a věnuji se jí v rámci zmíněného doktorátu.

Katko, ty jsi to už nakousla. Chtěl bych se zeptat, kolik jste se toho museli s příchodem do Thermo Fisheru doučit. A co konkrétně?

K: Moje hlavní náplň práce je zpracování obrazu, což je oblast, které je na biomedicíně věnováno hodně prostoru. Zabývali jsme se signály, 1D a 2D, takže nějaké základy jsem měla. Druhou polovinu představovalo programování, které jsem taky nějak znala, ale musela jsem se doučit C#.

M: U mě je to hodně podobné. Náš obor byl hodně abstraktní. Je univerzální, ale člověk se v rámci studia matematiky nedostane do kontaktu s tolika aplikacemi. Do Thermo Fisheru jsem přišel se schopností algoritmizace a se základními znalostmi programování. Zbytek jsem se doučil sám. Když má člověk nějaký obecný technický základ a snahu, dokáže se SW věci velmi rychle naučit a to na takovou míru, aby byl schopen přispívat v týmu.

Dává vám vaše vzdělání nějakou výhodu ve vaší každodenní práci v Thermo Fisheru?

M: Rozhodně. Tím, že vyvíjíme SW pro elektronové mikroskopy, tak se s tím pojí spousta fyziky a matematiky. Nejde přitom o to, že bychom pořád počítali diferenciální rovnice. Nicméně i běžný SW vývojář potřebuje pochopit fyzikální princip fungování našich přístrojů a s fyzikou je u nás v denním kontaktu. Z IT školy nemusíte mít takové znalosti, u mého oboru se vám to nejspíš nestane.

K: Když to hodně zjednoduším, tak v rámci mého oboru jsme se také zabývali „velkými zobrazovacími přístroji“, typicky jde o CTčka v nemocnicích. Nečekaně jsme měli i semestr o elektronových mikroskopech, na státnicích jsme pak měli otázku o rozdílech mezi SEMem a TEMem. To mi dalo skvělý teoretický základ pro práci v Thermo Fisheru. Navíc mě FEKT dobře naučil image processing.

I běžný SW vývojář potřebuje pochopit fyzikální princip fungování našich přístrojů a s fyzikou je u nás v denním kontaktu.

V čem je podle vás specifická práce SW vývojáře v Thermo Fisher Scientific?

M: Já jsem přesvědčený o tom, že SW vývojář v jiné firmě si nemůže hrát se zmrazeným dusíkem a zmrazenými buňkami. 😊

K: To je pravda. Často si můžete hrát s hračkami za 50 milionů 😊. Na druhou stranu chápu, že to v někom může vzbuzovat respekt a obavu. Co se týče programování, tak mi přijde skvělé, že dělám pořád něco jiného, nepracuju půl roku na jedné jediné věci. Jsme v kontaktu s výrobou, musíme řešit bugy, které se v procesu výroby objeví. Současně v R&D vyvíjíme nové funkce a posouváme možnosti našich přístrojů.

Proč jste se rozhodli pracovat v našem oboru? Co vás na elektronové mikroskopii lákalo?

M: Když jsem si jako absolvent hledal práci, nebyl jsem zrovna zkušený programátor. Co jsem mohl nabídnout, je přesah do dalších oborů a znalost automatizace. Dnes vím, že je velmi těžké sehnat takového člověka, protože řada softwarových vývojářů se nechce automatizací zabývat. Co mě osobně motivovalo je fakt, že práce v Thermo Fisheru je hodně podobná výzkumu a tahle oblast mě vždycky lákala.

K: Možná se to nemusí zdát, ale mě se líbí, že jsem vlastně neopustila biomedicínu. Naše mikroskopy jsou používány v přírodních vědách, studují se jimi viry, pomáhají vyvíjet nová léčiva. I koronavirus se zobrazuje pomocí našich mikroskopů. V práci jsem tak mohla využít svoje znalosti ze školy a navíc Thermo Fisher sídlí v Brně. 😊

Co byste doporučili lidem, kteří také studují trochu jiný obor, ale uvažují o kariéře v oblasti SW vývoje? Samozřejmě můžete dát doporučení i komukoli jinému, kdo se chce zabývat programováním.

K: Já řeknu klišé — nebát se to zkusit. Já jsem se celou vysokou „pachtila“ s MatLabem, ale nakonec jsem si dokázala najít vlastní cestu. Přihlásila jsem se, firma mě potřebné znalosti doučila a já dnes můžu dělat to, co jsem vždycky chtěla.

M: Za mě je programování vysoce praktická věc. To, že má někdo IT školu, neznamená, že automaticky umí velmi dobře programovat. Platí to přitom i obráceně. Když někdo umí programovat, neznamená to, že má všechny znalosti a dovednosti, jako student nebo absolvent IT školy. Programování musí podle mě člověka především bavit, musí vědět, že to chce dělat. Zároveň je nutné mít snahu se neustále zlepšovat a učit se. Mně osobně třeba hodně pomohly stránky typu HackerRank nebo LeetCode, což jsou stránky, které jsou založené na řešení množství menších úloh, které můžou řadu lidí bavit. Ukázalo se to jako dobrá zábava, kterou dnes můžu zužitkovat při vývoji SW.

Další články

Přes den vyvíjejí mikroskopy, po večerech vyučují C#. Představujeme naše softwarové manažery-lektory Czechitas

Zjistit více

Filip Matuška: Vyvíjíme software pro přístroje, které pomáhají řešit skutečné problémy světa

Zjistit více

V Thermo Fisher Scientific chci zůstat i po dokončení školy, těžko by se mi odcházelo, říká Dennis Vymer, software engineer intern

Zjistit více

R&D manažerka Markéta Červinková: V elektronové mikroskopii se dokáže realizovat člověk s nejrůznějším vzděláním

Zjistit více

Lukáš Hromek: Elektronika v našich přístrojích je specifická především svojí rozmanitostí

Zjistit více

Je pro mě důležité věřit, že má člověk talent, říká Šárka Kylarová, senior manager supply chain

Zjistit více

Nastavení cookies